Babiččina zahrádka

Úvod a výstavy > Blog > Babiččina zahrádka

Babiččina zahrádka

Klasický patchworkový vzor Babiččina zahrádka (Grandmothers Garden) patří k nejklasičtějším z metody ručního sešívání, tzv English Peacing. Nikdy jsem k ručnímu šití moc netíhla, ale když jsem se odhodlala začít, byla jsem okouzlená. Začínáte tím, že si musíte pořídit spoooustu šestiuhelníčků (stejně velikých) z kartónu či čtvrtky. Vypadá do jako něco nepřekonatelného, taky mně to zprvu odrazovalo. Zakoupila jsem si pytlíček šablonek hotových (majitelé raznic by si s tím poradili raz dva), ale ty jsem brzy spotřebovala. Je totiž nutné nechat papírovou šablonku v šestiúhelníku, dokud není ze všech stran obklíčena dalšími přišitými šestiúhelníky. Zjistila jsem, že ideálně se k výrobě šablon hodí různé reklamní desky na papíry, co dostanete třeba v bance, či pojišťovně - jsou krásně hlaďounké a pevné.

Řezákem jsem nakrájela pruhy požadované výšky, ty nařezala na kosočtverce a podle mustru nůžkami odstřihla přebytečné rohy. Šlo to překvapivě rychle...

Látku jsem pak řezala na čtverečky, z rubu totiž vůbec není vidět, jestli jsou zahnuté okraje stejnoměrné a rovné. K obšití šestiúhelníku není nutné vysříhávat pracně šestiúhelníkový tvar podle šablonky. Zadní steh jsem udělala vždy jen v přehybu, podél hrany byl steh dlouhý.

Rozhodla jsem se ze šestiúhelníčků postupně šít dvoubarevné (tedy vždy ze dvou látek, i vzorovaných) jednoduché kytičky s kontrastním středem a šesti okvětním lístky kolem, s tím, že mne pak napadne, co s tím dál. Někdy byly lístky se středem kontrastní, někdy tón v tónu, ale nikdy nebyly barevně příliš odlišné.

Kytičky jsem si plácala na projekční stěnu, tedy na plochu trochu lepkavé netkané textilie, která je k tomu dokonalá.

Dobrala jsem se k tvaru protaženého šestiúhelníku, několik kytiček jsem vyřadila, protože se mi do kompozice nehodily, ty čekají na další využití. Velmi mnoho času trávím hleděním na své "dílo" v různých fázích vzniku, asi to musí působit docela srandovně...

A takhle vypadá sešitá "babička" z rubu, po vyndání papírových šablon:

Nastal čas vymýšlení, jak takový, upřímně řečeno, protažený lívanec adjustovat, aby bylo docíleno pravoúhlého rámce. (Nemám moc ráda neobvyklé tvary quiltů, jsem tradicionalistka, a pořád, i když se věší na zeď jako obrazy, zůstávají pro mne dekou, či dečkou...) Uvidíme, třeba jednou názor změním. Sešila jsem rám ze stejně širokých proužků v barvách seřazených postupně, tón v tónu.

Nebyla jsem spokojená, celkový výraz mi připadal banální. A pak přišla ta kouzelná chvilka jednoduchého nápadu - rámeček jsem proti barevné škále jednoduše otočila... a bylo to ono! Zpětně si říkám, vždyť je to tak jednoduché, ale musela jsem se k tomu dopracovat dlouhým "čučením"...

Ještě bylo nutné pozměnit barevné ladění některých kytiček - vlastně jsem na několika místech z prostředka ručně šité části vystříhla jeden šestiúhelníček a všila tam jiný, který lépe štymoval.

Po barevném vyladěnjí je třeba vyrobit sendvič, tedy spojit vrchní, ozdobnou vrstvu s vrstvou vatelínu a spodní vrstvou látky. Je pravda, že ty nejvášnivější patchworkářky dělají zdobenou i spodní část, nebo rovnou ušijí oboustraný quilt. Pořád se má člověk kam posunout!

V této fázi nezbývá nic jiného, než pokorně pokleknout a rozložit si práci na koberci. Kočičky to milujou!

A jde se quiltovat, neboli spojovat všechny tři vrstvy ozdobným prošíváním. Já quiltuju na stroji, je to návykové a opojné.

Ještě detail:

Quilt je nezbytné opatřit labelem - tedy cedulkou s názvem, vročení a jménem autorky - hlavně pokud jde do světa...

Hotovo - ještě vyfotit! Výsledek se na denním světle úplně rozzářil...

A takhle se zaskvěl na výstavě v atriu Poslanecké sněmovny ČR - mezi pracemi mých kolegyň z Bohemia Patchwork klubu. Za možnost vystavovat v tomto krásném prostoru moc děkuji...